Grosáč s plzní na Pradědu

Autor: Bobula (14.04.2009)

V pátek k večeru vyrážíme s armádními složkami v 6 lidech směr Kals pod jižní část Grossglockneru. Po cestě krásně cinkají lahváče našich kamarádů, tak nechcem s Vikošem zůstat pozadu a nařizujeme povinnou zastávku ve Znojmě, kde nám do oka padnou nádherné sličné děvy hopsající kolem Sparu … Nakonec kopce vítězí a kalíme víno ve voze a těšíme se na přistání, které pro mne bylo skoro konečným bodem výstupu, jelikož jsem zavrávoral hned po příjezdu na parkáči a výsledkem byla otevřená řezná rána, která procházela celým hřbetem ruky. Naštěstí zasáhlo vojsko a mohl jsem usnout s cukající rukou a zmrzlýma nohama vedle chrupajícího Vikoška na sněhu. Bojím se zimy, jelikož na ruku rukavici nedám, ale zachraňuje mne Vikošek svou rukavicí s širokým vstupem. Dopoledne už metem na těžko směr Studlhutte jak 2 slimáci. Chata nádherná – vychutnali jsme si ji hodinovým spánkem na terásce s lavičkama. Ruch na chatě houstne, objednávám 4 místa v Matrazlageru pro armádu, která je ještě na cestě. Nakonec s Vikošem měknem a za 10 éček se stěhujem do cimry DAV s dekama a polštářkama za armádou. Na lehko vystoupíme ještě týž den na vrhol Schere (3031) s krásným výhledem na Grossglockner. Sjezd k chatě stál také za to. Dlouho špekulujem co a jak sebou na Grosáč bo je to výstup přes ledovec a hřeben, moje instruktorská nátura nařizuje lano, šrouby, sedák a tak.…. Vikoš sice tuší, že to bude zbytečný, ale kývne a balí si vercajk do báglu. Mezi tím se naše ležení plní Frickama, kteří nás straší nástupem ve 4 hodiny ráno. Před spaním ještě zavodníme, já pokecám z guidama, kteří cítí eura, takže info o výstupu nic moc.
Ráno kolem 6.15 nastupujem, stíháme východ slunce, předstihujem okolní slimáky. Lyže necháváme na SKIDEPOTU pod platem, ze kterého se zvedá hřeben na malej grosáč. Vikoš demonstruje moravskou sílu a zkušenost výstupem na vrchol bez maček, lana a se sedákem na sobě jen na design. Kolem 9té si vychutnáváme nádherné pohledy na kopce kolem z vrcholu Grossglockneru. Na platě při sestupu potkáváme armádu s cigárkem, pak dolézá i micinka Gabča s Charvim (velitel vozu). Následuje totálně zmrzlej sjezd, kdy se mi stehna mění v bahno, naštěstí v nižších partiích sníh změkl, takže můžeme aplikovat carving. Na chatě Studl dávámě opět oraz a chystáme se na sjezd na těžko s plným báglem k autu. Po cestě potkáváme nové laviniště, sníh je naštěstí parádní. Podle Vikošova plánu vytahujeme vše alkoholické a během čekání na armádu se krásně zkalíme (nezbyde nic) – balení věcí zpět do auta si moc nepamatujem. Ve Vikoškovi zraje již dlouhou dobu skrytá myšlenka vylézt Grosáč a Praděd za jeden den. Tuto myšlenku realizujeme až na velikonoční Pondělí s točenou plzéňkou na Pradědu.

Komentáře

Vikoš (04.05.2009 v 10:31)
No jasný že praděd. Grosáč byl po cestě na rozdéchání aby kritici neřekli, že sme to podcenili.

mlhovina (23.04.2009 v 15:16)
A kterej to byl ten velkej? jako grosáč? nebo praděd?

Prdelinka (16.04.2009 v 7:42)
Paráda!!! Doufám, že si Mlhovina přečetl, jak a kdy se leze na velké kopce!

Bin (15.04.2009 v 21:25)
Pánové... dozajista sjupr výlet. Co je v lihu, to se nekazí. A na Křižáku bylo taky fajn. Čus na bíru, Bin

Fotky k článku



Přidat fotky

Přidat komentář
*
*

Pole označená * je nutné vyplnit.

Akce

Články

Ostatní

Správa stránek