Foto odezva na úspěšnou Yk-Íne-Sej Kiv-Cyv

Autor: Cube (28.01.2009)

Zdar plantážníci a plantážnice!
Veřejně uděluji pochvalu náčelníkovi Biňosovi, že se tak výtečně zhostil funkce ''vedoucího dětí'' a nedopustil, aby paní průvodčí na nich vylila svou zlost za odpolední šichtu (včil nevim, či to neni z ostravčtiny - tož pro ty co nevi, je to ''směna'') v pátek odpoledne. Tak to jen tak do začátku.
Nijak se tady moc rozepisovat nebudu, páč to byla Biňosova akce, tak ať si tady popustí svému peru sám!
Protože jsem ale na části akce pobíhal okolo s foťákem, házím tady několik momentků pro vybarvení atmosféry.
Cube

Komentáře

Dorka (25.03.2009 v 7:46)
Už ani nevím co to bylo za den, tak je to dávno, každopádně však vím, že to byl pátek, se sešla v nádražní hale v Olomouci skupinka šílenců s batohy ze všech stran obskládanými nejrůznější výbavou počínající lopatami a končící pytlíky se svačinami, které se nám nevlezly do batohu, kteří se rozhodly našli v sobě tu sílu a odhodlání a rozhodli se vyjet si na výkend pod stan na Ramzovou! Když jsme po udrncané cestě vystoupili na stanici Ramzová, kde mimochodem fučelo div nás to neodfouklo, jsme zapadli do hospody, jelikož jsme museli čekat na moje skialpy! Všichni byli v dobré náladě(zatím), rozhovor pěkně plynul a zábava nevázla tudíž je pochopitelné, že když jsme se po asi hodině a půl zvedali nikomu se nechtělo z teplé hospody do mrazivého fučáku venku, ale co naplat jít jsme museli. Přepraivili jsme se (většinou po svých) ke stanici horské služby(ne vzdálené více než 40 metrů) a někteří už měli dost! Tam jsme ale i přes únavu, tmu a vítr nasadili skialpy a vydali se vzhůru do kopce! Každý šel svým tempem a každý se se svými lyžemi začal pomalu seznamovat( někdo s větším optimismem někdo tak nadšený nebyl, le všichni to zvládli) přesto jsme však již na černave rozhodli, že dále ten den už nepůjdem, našli jsme místo na spaní a s daleko větší rychlostí, než by byl do nás kdodoliv ještě před chvílí řekl, jsme rozbalili a postavily stany a můžu vás ujistit, že do dvou hodin byl v táboře klid a ticho jak po boji jen občas přerušené něčím zachrápáním!
Druhý den byl už klidnější, nedá se říct, že ychom vztávali zrovna se sluncem a tak jsme toho moc nestihli, rozhodlo se, že stany necháme stát a vyjdeme si jen tak na výlet a druhou noc strávíme na stejném místě. Tak jsme pěkně svižně vyrazili(musím říct, že bez batohu to bylo mnohem mnoem pohodlnejsi) Celý výlet byl báječný(šli jsme na Šerák) ale úplně nejúžasnější byl potom sjezd dolů po sjezdovce. Po příjezdu jsme něco málo pojedli a následoval lavinový vícvik, po kterem jsme se dozvedeli, ze pres lítost vsech pritomnych budeme muset ns pobyt zkratit o jednu noc z rodinych duvodu nekterych vedoucich, tak jsme si zbalil sve saky paky a to co jsme vcera dve hodiny slapali jsm si ted sjeli tak za dve minuty, zato jsme si to ale poradne uzili!!!!!!!!! A huraaa domu!
Moc děkuji vše pořadatelům, že si dali práci pro nás něco takového vymyslet a přichystat bylo to perfektní příště zas!!

Dorota

Bin (03.03.2009 v 8:33)
Jesenické dobrodrůžo :o)
Vše začalo v pátek domluvili jsem se že se sejdeme na nádraží po chvilce jsme se opravdu sešli i když jsem tomu ze začátku moc nevěřila ,ale dobře to dopadlo. Nastoupili jsme do vlaku cesta nebyla dlouhá možná proto že jsme se dobře bavili. Už nevím kolik bylo hodin když jsme přijeli ale hned u vlakové zastávky byla docela příjemná hospoda Bin říkal že je to poslední místo kde se zahřejeme (a taky to byla pravda). Za okny se stmívala a začínalo pěkně fučet. Když už byla krásna tma konečně jsme vyrazili všichni byly odpočatí a já osobně zvědavá jaké to bude. Před právoplatným výjezdem jsem se zastavili u chatky horské služby začali chystat na výstup největší problém byl nasadit si pásy na lyže ale všem se to nakonec podařilo. No a mohli jsme vyrazit už ani nevím jak jsem to dokázala ale vyšlapala jsem první usek cesty myslím že to byla sjezdovka ještě že byla tma a neviděla jsem jak je ten kopec dlouhý no a možná jsem to proto vyjela . Padal sníh a nebylo moc hezky a tak jsme se utábořili na menší rovince u lesa všichni jsme začali stavět stany všem se to povedlo my jsme se snažili udělat aspoň ten čaj na zahřátí byl výborný s jehličím můžu jen doporučit:o) noc byla klidná už dlouho se mi tak dobře nespala to dělal ten čerstvý vzduch. 2 den ráno když se všichni vyhrabali ze spacáků ven bylo moc krásně všude bylo bílo už od ráno kolem jelo plno běžkařů celkem se divili co to tady je za stany. Bin nám dal pár možnosti vybrala se ta že stany jsme nechali na místě a na skalpech jsme se vydali na výlet na Šerák. Já jako nejhorší článek jsem se ploužila za skupinou bin mě psychicky podporoval . Kolem poledne jsme dojeli nahoru protože v hospodě bylo narváno rozhodli jsme se že sjedeme rovnou dolů ke stanům. Trošku jsme si oddychli a začal lavinový výcvik nejdříve nás bin seznámil s teoretickou částí a potom vyzbrojení lopatou a pípákem jsme hledali po rozšlapaném plácku druhý pípák mě osobně to bavilo byla to sranda. No a potom jsme jeli domů trošku se to skrátilo ale to nevadí. Moc bych chtěla poděkovat binovi protože nás všechny vedl a to dobře užili jsme si plno legrace. Já osobně mu musim ještě poděkovat za to že mě podporoval když jsme jeli nahoru nevim jestli bych to bez něj zvládla děkuju že si kvůli mně musel jet poslední a ani ses na mě nezlobil . jsem moc ráda že jsem se víc poznala s lidma co tam byli. Tak bine děkuju že si to zorganizoval a uskutečnil doufám že ti to bude stačit.a omlouvám se za gramatické chyby
Veronika Hlaváčková

Bin (03.03.2009 v 8:30)
Zimní výprava-Yk-Íne-Sej Kiv-Cyv
Když se náš moudrý náčelník (Bin) rozhodnul uskutečnit zimní výpravu pod stany v každém z nás se rozjasnilo a byli jsme nadšeni.Po naplánovaní akce a dlouhé instruktáži jsme dostaly hodně dlouhý seznam výbavy ale nakonec si každý výbavu jak takž obstaral s výpomocí šéfů.
23.1. 14:50 to byl ten osudní čas kdy jsme se měli sejít. Všech 12 členů výpravy dorazilo skoro na čas a nakonec jsme zvládli nastoupit do správného vagónu až na pár jedinců co byli upozorněni. Cesta byla vcelku dlouhá a velice příjemná průvodčí nám ji zpříjemňovala keci ať se uklidníme a dáme si zavazadla do kupeček . Asi tak v půlce cesty se kupečka trochu vyprázdnily a mi udělali radost průvodčí. Zvládly jsme cestu a teď nás čekala cesta do místní hospůdky, kde jsme se posilnili a počkali na poslední sky-alpy.Každý se nadlábl podle potřeby a vyrazili jsme do né moc příznivého počasí pod kopec Ramzové. Tam na nás už čekali poslední chybějící sky-alpy a mohli jsme vyrazit. Vyzbrojili jsme se a šli jsme vstříc hodně prudkému a dlouhému kopci. Jelikož se počasí pořád zhoršovalo, byli jsme nuceni změnit náš dnešní cíl a zakotvit to už na Čerňavě. Hlavní a zkušení šéfové šli najít dobré místo pro tábořiště a mi se zatím posilnily. Vrátili se ze zprávou že kousek za námi je jedno fajnové místo pro naše tábořiště. Začali jsme rozbalovat stany a vybalovat výbavu ale nebylo to vůbec jednoduchý. Byla tma jak v prd.. a počasí nám moc nepřálo i přesto to každý zvládl. Někteří šli hned spát někteří ještě vařili ale brzy všichni vytuhli z myšlenkou jak asi bude zítra.Ráno jsme se v pohodičce nasnídali a počasí už bylo taky lepší sice nesvítilo sluníčko ale oproti včerejšku to byla krása.Také nás opustil Cube a Viktor takže na nás byl Bín sám.Po snídani jsme odhlasovaly že naše stanovitě nebudeme přemísťovat a zůstane tam kde je.Potom jsme se jeli projet na sky-alpech s jedinou termoskou takže jsme trochu žíznili. Asi kolem 3 hodiny odpolední jsme se vrátili zpět k našim stanům a čekala nás nejvíce očekávaná událost a to menší protilavinový výcvik. Mě osobně to velice bavilo a doufám že jsem se něco i naučil jako ostatní. Nečekaně a rychle se rozhodlo že se pojede ve večerních hodinách sobotního dne domů. Někdo byl rád někdo zase méně. Mělo to své výhody a nevýhody. Ale naštěstí jsme se dokázali vrátit do Olomouce živí a zdrávy. Já osobně se těšil na horkou spršku a měkkou postel každopádně bych chtěl poděkovat Biňosovi a ostatním lidem a doufám, že nějakou podobnou akci někdy zopakujeme.

Honza Molík

Bin (01.03.2009 v 9:50)

Tak,
jelikož se mi to nepodařilo přihodit pod Cubův příspěvek, mrskl jsem to sem. Chválím Anču za článek, cválím Honzu za článek a ostatní si doma povinně naplácají vařečkou na holou, protože se vykvákli na zadaný ukol. Ale jak vy na mě, tak já na vás, jak se do lesa volá, tak vyběhne hajnej a kdo jinému jámu kopá, je u něho na brigádě!!!!!!!
Takže Aniččin výplod zde k nahlédnutí :


Výcvik-Jeseníky aneb
Yk-ine-sej kiv-cyv

Dne 23.1.2009 se konal výcvik olomouckého mládežnického oddílu horolezců,jako místo byli stanoveny nedaleké Jeseníky. A protože jsme nic nechtěli nechat náhodě,náš schopný opatrovatel bin dopředu stanovil cestu a plán výcviku.
V pátek zhruba kolem druhé jsme se v počtu dvanácti natěšených lidí sešli na hlavním nádraží a hurá na moravské kopce!První chybička přišla když nás pár výletníků (nechci přímo jmenovat) nastoupilo sice do správného vlaku,ale výběr vagónu byl zlehka podceněn.Asi tak,že bychom byli odpojeni v půli cesty.Nicméně,včas přišla pomoc a přestoupení do správné části vlaku.Už jsme si jen mohli vychutnávat cestu a těšit se na výstup na Šerák,nebýt toho,že vlak byl trochu přeplněný ,i přesto nám nic nemohlo zkazit nadšení a dobrou náladu.K našemu štěstí se po pár stanicích vlak vylidnil a my jsme se mohli s našimi zavazadly usadit do kupéček. Tento fakt velice potěšil paní průvodčí a nakonec jsme ani nemuseli platit přirážku za bágly,batohy,batůžky a skialpynistické vybavení, které do té doby značně blokovalo vůbec jakýkoli pohyb po vlaku.Cesta utíkala rychle a za chvíli nás dvanáct horalů bylo bičováno lehkým jesenickým vánkem,který běžně v tuto dobu odnáší běžkaře do neznámých končin.Proběhla rychlá válečná porada stylu:,,Tak skočíme na jedno/jednu.“ (pivo či kofola,záleželo na zletilosti jednotlivých členů).V místní knajpě se sečkalo zhruba přes hodinku.Po nakumulování sil jsme sebrali sebe a naše nádobíčko.Další bod cesty byla stanice horské služby kde se měli doladit menší chybky ohledně výbavy.Všechno proběhlo zdárně, konečně změna směru a to nahoru.
Po pár metrech výstupu,se zdálo,že cesta nevezme konce.Počásko nám nepřálo,tak jak se všeobecně očekávalo. A proto se rozhodlo v prospěch a bezpečnost všech posunout tábor ABC o pár metrů níž , přesněji na Čerňavu.Po nalezení vhodného plácku(Vikoš byl s hledáním rychlý) se začali rozbalovat naše ,,expediční“ stany.Zanedlouho jsme hověli v našich příbytcích, nekteří kuchtili pozdí véču a popíjeli teploučký čaj,někteří zalezli do spacáků a rozebírali uplynulý den,prostě pohoda,co víc dodat.Všechny plachty stanů postupně přestali svítit a my se těšili na další nový den.
K našemu potěšení a spíš překvapení ráno nebyl žádný budíček .Jen kolem desáté začal bin a cube(dvorní fotograf akce) obcházet stany aby nám sdělil jak se to s námi bude dnes mít.Něco o procházce na Šerák,sjezd do tábořište následovaný lavinovým výcvikem.Pro dnešek se počasí rozhodlo dát nám zelenou,cesta nahoru i dolů byla vesměs příjemná .Na řadu přišlo nějaké to procvičení s pípákem a lopatami (toužebně očekávaná část výcviku).Rozdělili jsme se do dvou skupin ,udělali dvě laviniště a hledali,hledali.K dispozici nám byl jak analogový tak digitální pípák,pár lopat a dvě sondy.Byli jsme zahrnuti velkým množstvím informací ,které naše promrzlé mozky tak,tak stačili vnímat.Na druhou stranu si myslím,že základní věci se nám trochu zažili a pár hodin hrabání ve sněhu nám za to stálo(kromě Břízky,který se pro všechny případy pojistil botami na běžky,které mají ,,jedinečné“ izolační schopnosti).Po zkoušce sněhem nám biňos s lítostí oznámil,že výcvik bude ukončen ještě toho dne.Někdo tuto zprávu přijal pokorně,byli i ti,kterým se zrovna moc nelíbilo jet domů,ale nakonec jsme došli ke shodě. Doplazili se do stanů a postupně zabalili věci i samotné stany. Na nádraží v Ramzové celá výprava dojela v počtu devíti lidí,ne že bychom snad někoho ztratili,ale tři členové se odpojili dříve.Vlak na sebe dlouho nenechal čekat a tak za hodinku se všichni zbývající rozvalovali ve vlaku a klábosili o předešlých dvou dnech.Jak se vlak blížil k Olomouci, švitoření se postupně změnilo v šustění bund a batohů. Najednou vlak zastavil a my vypadli z vlaku stejně rychle jako když jsme nastupovali předchozí den.V našich hlavách vířili nově nabité informace a zážitky.Překotně a polohlasně jsme se rozloučili a pak každý z nás pokračoval dál svou cestou,domů.
Dodatek:Musím se přiznat,že tomuto článku předcházelo velké sebepřemáhání a potupný pocit toho,že když už se to někomu bude líbit, ,,tak je to stejně moc dlouhý na článek o dvou dnech co by se měl hodit na net“….takže promiň bine,ale jinak to neumím a možná proto jsem se tomu tolik vyhýbala…jo a jinak možná píšu dlouze a někdy pěkně,ovšem s pravopisem to je jiný boj!
Autor:Anna Molíková

Fotky k článku



Přidat fotky

Přidat komentář
*
*

Pole označená * je nutné vyplnit.

Akce

Články

Ostatní

Správa stránek