Sváteční víkend v Arcu

Autor: Jarda Nedvěd (19.11.2008)

Po devíti lezeckých dnech v „daleké“ střední Itálii ( Sperlonga – ale o tom jindy) jsme se rozhodli (s Petrou a Buráčkem a kamarády z Prahy Jiříkem, Zuzkou a Tomem), rozdělit si cestu zpět několikadenní zastávkou v Arcu. Při této příležitosti posílám díky Romanovi od Marušky (tak ho mám pojmenovaného v mobilu), kterému trvalo asi tři a půl minuty, než mi odpověděl na SMS dotaz, jaká je předpověď počasí. V pátek ráno ustání deště a o víkendu 15 stupňů. A to rozhodlo, protože ve Sperlonze bylo sice tepleji, ale zrovna zuřila bouře a průtrž mračen. A tak jsme se po devíti hodinách jízdy ve dvě v noci ocitli u skal v Nagu.
Ráno na obloze deka, vrcholy okolních hor čerstvě zasněžené, teplota tak 7 stupňů a tak zůstáváme zalezlí v teple dormobilu. V jedenáct vylézám ze spacáku a usedám za volant, že jako jedeme nakupovat do Arca. Ale ujel jsem jen deset metrů a pohled na sluncem ozářený pás skal vše mění. Co je to za blbost nákupy? Jdeme lézt!!
A kdo si nevzal kraťasy, tak trpěl – horkem přirozeně…Lezli jsme až do západu slunce v sektoru Spleen patnáctimetrové cestičky od 5c do 6a - je tam trochu tvrdší klasifikace než ve Sperlonze a zalezly si i holky (Zuzka si i něco vytáhla). Stěnka vypadá, jako by byla uměle vylámaná, něco jako lom ve Štramberku, často nepříznivě vrstvená na což nejsme zvyklí, ale pevná. Pak konečně sjíždíme do Arca probrat sportovní obchody, ale nic jsme nekoupili. Zato jsme si dali pizu a pořídili nějaké další jídlo.
Druhý den v sobotu lezeme zase v Nagu tak od jedenácti, to mě přestala po třech brufenech třeštit hlava po vínu, které jsme si dali ve dvou s Jiříkem před spaním. Začínáme úplně odzdola, kde je to hodně uklouzané, ale cesta Ramba (myslel jsem si, že je to Rambo a tak jsem si ji vybral) je asi nejlehčí 6a+ na světě (já ji dávám tak 4a+, jestli to existuje). Pod tímto dojmem jsem naskočil do cesty Phanton 6b+ (taky hezký název, ne?), kde jsem si musel sednou dva metry nad zemí, než jsem vymyslel přelez doleva přes dvě ostré škrabky nic na nohy jen zrcadla. Pak už lehce nahoru.
Přesunuli jsme se do sektoru Mandria, kde je nádherná prosluněná dvacetipěti metrová stěna se čtyřmi cestami 6a až 6a+ či 6a/b (teda pro ty lepší jsou tam i 7b+ a 7c), kde jsme společně s Italama (je přece víkend) řádili zase až do večera. Cesty jsou perfektně vyrovnané, většinou mírně převislé, po velkých zaplouvákách, občas jemnější, takže síly docházejí a je to dlouhé. Ale už máme něco nalezeno, takže v našem podání je to balet v rytmu valčíku. Nádhera nesmírná!!!
Večer konečně ty nákupy – pořídil jsem si skvělé samoblokující jistítko CINCH – heč – je malinké a lehounké – prostě moje čičinka - ukážu na stěně.
Spíme v San Siru. V neděli ráno je sice azúro, ale morálka na nule – jsme už patnáct dnů na cestách. Ale nejsme schopni vymyslet smysluplný výlet, takže nakonec nezbývá než lezení. V Zentrallsektoru dvě šílené 6a (z těch devíti, které jsou v této oblasti) Gedeone a Tuxedo, uklouzané, těžké, vrcholové plotýnky na hranici našich možností – no hrůza. Já ještě zkouším dole nějakou bezejmennou 6a, která je ještě uklouzanější, protože je lehčí a to je konec, protože jsou dvě odpoledne a odjíždíme domů.,
Ještě technické údaje. Počasí: jasno (netuším, jak bylo v pondělí), na slunci vedro, ráno 3 stupně. Do Prahy je to 750 km, dálnice v Itálii stojí 8,90 E, Brenner 8 E, Rakouská dálniční známka na deset dnů 7,70 E. Půlky lana Mamut Half Dome 8mm 2x60 m 180 E, Tikka plus 27 E, sedátko za 9 E, super expresky drátovky 400 až 500 Kč.

Komentáře

Fotky k článku



Přidat fotky

Přidat komentář
*
*

Pole označená * je nutné vyplnit.

Akce

Články

Ostatní

Správa stránek