Les Droites – Le Ginat

Autor: Vikoš (22.04.2010)

Hlavně důstojně a ofenzivně…..
Tímhle heslem se opět nesl další z mnoha zdařilých výletů do vzdálených alpských končin oplývajících věčným ledem a sněhem.
Tentokrát jsme si vzali na paškál s Oťákem Srovnalem severní stěnu Les Droites (4001m) a její asi nejznámější cestu Le Ginat, což znamená 1000m lezení převážně v tvrdým přemrzlým sněhu a ledu s mixovými vložkami, který pocuchají nervy nejednomu climbérovi.
Mno a jak to vlastně teda bylo:
Ve středu se rozhodujeme, že ve čtvrtek ráno odlítáme černým ďáblem směr Chamonix. Předpověď počasí vyzerá balšoj charašo, takže se už nemáme na co vymluvit. Navíc v Šamonicích nás netrpělivě očekává Faggič s Kefírem a Pidim. Takovou skvadru azuru si přeci nemožem nechat ujít.
Cesta probíhala dobře – já celou dobu řídil a Oťák celou dobu povídal. V Šamonicích nás už čekali notně nakulení Brňáci, takže o zábavu bylo postaráno. Hlavně se s něma nezmastit, nebo zítra nedojdem pod nástup, to bylo naše přání, které vcelku vyšlo.
Ráno vyrážíme lanovkou na Grands Montets (3275m), odkud s hutnýma batožinama frčíme přes ledovec směr chata Argentiere (2770m). Trocha zmatku s ubytkem, pak natavit vodu, něco požrat a v 8 zalehnout bo 00:30 budíček. Na nervozitě a lehké připosranosti z obří stěny nám nepřidá ani Polák, kterej vstává s náma skrze omrzlé prsty na nohách a bolest.
V 1.30 se za svitu čelovek potácíme směr stěna. Paralelně s námi jdou i dva žabožrouti, kteří nám nakonec celej den zavazí ve stěně. A už lezem. Podmínky vypadají luxusně, takže první 2/3 stěny šly jak po másle. Téměř žádný jištění, prostě paralelko krléš hore háj. Lýtka kvetou jak jarní tulipány a plíce začínají protestovat jak odboráři. Ještě že nevidíme tu strašnou díru pod prdelí. V 8 ráno jsme pod místem, kde se začíná situace přiostřovat. Stěna se ještě více postavila, zmiznul firn a nastalo ozajstné ledovo-mixové lezení. Statečně bušíme, ale tempo se nějak zpomalilo. Vrtáme, jistíme, nadáváme na žabožrouty, že nám zavazí a takhle furt dokola. Navíc mě postupně odejdou chodidla, takže na štandech ležím nebo klečím na ledu a říkám si, jak by mi bylo někde v hospodě nebo v Olympii na nákupech. V celé stěně, až na jedno místo, navíc není police, kde by si člověk mohl normálně stoupnout. Ještě že mě nechytlo sraní. Čas rychle přibývá, ale metry nějak přestaly. Poslední 3 délky už tahá Otik, bo nohy sou na sračku. V těch předposledních 2 délkách bylo překvápko v podobě celkem vypečeného chatrného mixu, kde se i mistr Oťák zapotil. Do toho na nás z vrchu začal lítat led, což místy pěkně bolelo a drobnej nafoukanej prašan, kterej vlezl úplně všude. No prostě hory se vším všudy. Nakonec dolízáme 18.15 paralelně žlabem na vrchol Droatů do sedla Breche des Droites unavení, dobití, žízniví (1 litr vody na osobu), ale spokojení.
Z člověka sice spadl několikadenní stres, ale ještě nebylo vyhráno. Čekalo nás asi 300m slanění, pak sestup přes ledovec na chatu Couvrcle (2687m). Podle nákresu to vypadá úplně v klidu, ale měřítka v horách a na papíru jsou přece jen trochu odlišná. Po slanění dopijem zbytek vody, dáme tousta a kua ono se mezitím setmělo. Mno, teď jen najít chajdu. Po drobném bloudění a 2-3 hodinovým pochodu s nastoupanýma asi 200 výškovýma metrama konečně docházíme 23.30 na winterraum Couvercle. Chajda je plná, místo na spaní není, tož začínáme vařit a dávat se trocha do hromady. Mezi tím jeden borec vyráží do stěny, tak neprodleně obsazuju jeho místo a notně zničeni s Oťákem uleháme k zaslouženýmu spánku.
Ráno po odchodu všech spolunocležníků uklidíme celou chajdalópku, protože úklid tam nikomu nic neříká, pobereme odpadky a další věci, co tam zůstaly a metem směr Mont Envers na vláček.
V Šamonicích potkáme Faggiče, pak pivko, papání, lajt večírek u nich v Les Houches a v pondělí brzo ráno i s Pidim na palubě „go home“.

Shrnutí:
Cesta: Les Droites – Le Ginat
Obtížnost: 1000m, 4/V (z 5/VII max možných), cca 14h lezení, 2h nástup a 6h sestup
Climbéři: Ota Srovnal a Viktor Vik

Hláška véletu:
„Ty vole Oťáku, máš špatnej přístup k ženským, musíš to změnit, zajdem do bordelu a začnem na tom pracovat.“
„Kua to nejde, není čas, musím trénovat.“

„Oťáku, jak ten šroub drží?“
„Ale jo, něco snese, i když jsem ho tam zarazil jen rukou“
„Mno, to moc kua nevydrží…“
„Ale jo, na páku to něco snese.“

Komentáře

Kleboň | MAIL | WEB (03.05.2010 v 7:32)
Hoj kucí...gratulace k parádnímu přelezu.Krásně jsem zavzpomínal...u pěknýho článku a fotek. Díkes

Fotky k článku



Přidat fotky

Přidat komentář
*
*

Pole označená * je nutné vyplnit.

Akce

Články

Ostatní

Správa stránek