Dva malü na Piz Palü aneb dva kopce ve dvou státech za 2 x 2 dny

Autor: Bobula (22.08.2009)

V neděli 16.srpna si pomalu si oba s dáváme dohromady svoje bordýlky do vikošovýho černýho draka, který se jeví na téměř 2000 km cestu finančně ideální. Podle hesla lehké je správné zařizujeme jídelní bedýnky a matrošové pytle.
Neděle odpoledne už patří rakouským dálnicím a tupě se chovajícím řidičům v jízdních pruzích. Před Innsbruckem už Vikošovi dochází trpělivost – vytroubí a vybliká švýcarské Ferrari, které nám zpestřuje cestu, tudíž dostane poučení a dívá se nám po chvilce už jen na chvost. Večer zakempujeme na horním parkovišti v údolní stanici lanovky, která se vlní od Suldenu přes chatu Schaubach na Suldenspitze.
První na paškál si bereme výstup na ORTLER 3905 m přes hřeben HINTERGRAT, který je přes je fest dlouhý a má přes 1200m převýšení, vede přímo na ledovou hlavu, bývalého nejvyššího kopce Rakouska-Uherska. Aklimatizačně vystupujeme do pohůdky k nástupu na hřeben, kde rozděláváme ultramonsterlite Vikoškův stan. Tímto je rozhodnuto lézt na těžko 
Po půlnoci nám padají chvilku omluvenky, ale bohužel ve 4 ráno nastupujem ve formě čelovkových hadů směrem k výrazné vězi SIGNALKOPF, která určuje směr výstupu. Výstup je kombinovaný na skále a ledových hřebíncích. Jakmile se ostatní navazují na hřebenu na lano, přichází náš čas a sólujeme celý hřeben přes 2 poměrně těžké skalní pasáže (spára a traverz v vhloubení) až na vrchol ve fantastickém času 4 hodiny. Na vrcholu, jsme v 8 hodin, bohužel druzí, neboť z druhé strany vystoupil chvilku před námi rakouský borec od chaty Payer.
Sestupujeme normálkou před ledovec a nekonečný mravenčí hřeben s lezeckými úseky k chatě Payer a pak bruslíme zkratkovým žlabem a cestičkou chatě Tabaretta, kde je přelidněno, čili dále morénou pod severní stěnu, kde zavzpomínáme na náš krutý výstup s bivakem Lombardi … Haluzíme traverzovou cestu nad Suldenem až k horní stanici, kde kotví naše loď jménem Octavia. Nevíme co dřív, jestli těžkooděnce(1,5 litru Zlatopramenu v plastové láhvi) nebo brambory,bůček a tyhle mňamózy. Nicméně základ je sundat hydry ze zad, boty a nechat vyřvat naše mrtvé nohy. Další den se jeví jako nádherný restday, ale vzhledem k předpovědi, kterou nám zasílá Janča máme jen 2 dny dobrýho počasu. V úterý tedy přejíždíme do Švýcar do oblasti Piz Bernina s plánem prostředního pilíře PIZ PALU s názvem Bumiller Pfeiler. Kotlíme přes 2,5 hodiny Švýcarskou kýčovitou krajinou až najednou lehce za Pontresinou nám poklesnou brady nad silným zaledněním, pohledem na PIZ BERNINA a hlavně na náš cíl – ledovoskalní pilíř na druhý nejvyšší kopec v oblasti PIZ PALÜ. Kotvíme na parkovišti u lanovky DIAVOLEZZA ve výšce 2000 m, kde se nikam nedá schovat. Oťukáváme terén a kroutí se nám hlava s cen služeb i lanovky – 65 švýcarských peněz za přespání s nutnou snídaní na chatě Diavolezza (2900m). K nástupu do stěny nelze lanovku využít, jelikož první mastí hore v 8.30. Pomalu je rozhodnuto vyfunět nahoru pěcho se spacákama a žďárochama a trocha jídlem na cestu a výstup. Zblbnutí Ortlerem mlasknem výstup k chatě za 1,5 hodiny (o hoďku kratší než normálně). Na chatě je ruch, na záchodě voda – hurá, míst na přespání habakuk. Rozbalujem se v díře obskládáné kameny blízko chaty, ležíme a Vikošek oscanuje oblohu za náma, balíme a za chviličku spíme přímo pod strojovnou sedačkové lanovky a pasem koně na betoně. Přebalíme do matroš do ščany a ráno hustým nástupem kolmým kamenolomem na ledovec podle průvodce Firn und Eisklettern přímo – debilně pod pilíř (musíme se na ledovci navázat a vzít mačky – hrůza…) Nástup v ledu nám fikaně překazí obrovský odtrh, který musíme hoodně traverznout zprava. Kličkujem mezi trhlinami a odtrhama na sólovku s lanem mezi sebou v 60 – 70 stupňových výšvizích, nad nama telefonní budky, hnusný ledový pláty kolem začátku pilíře, mozek pracuje na nejvyšší frekvenci a kličkováním a mixovým úsekem se dostáváme pomalu na hřebínek v pilíři který vede pod klíčové skalní délky. Ve výšce 3200 přezouváme a berem lezky - ježišimarjá, ještě, že je máme. Žádná pevná žula, žádný přehledný směr – jen trhlinky, koutky, jemné lezení na tření, šutry na upadení, dunivce a těžký lezení, tak na hraně – podle hodnocení obou těžce za 6 UIAA. Jsme zoufalí, furt skála, nad nama skalní hlava – kolem ní zmatek nad zmatek, odsedávám, odcvakávám jištění pod sebou v nesmyslných traverzech, počas se vzádu kazí, bojím - bojím. Výška moc neroste, nervozita zato ano. Pod hlavou musíme zrychlit a v chrastákových traverzech dáváme 1-3 jištění na skoro 60 m délky. Konečně se dostáváme na závěr skalního pilíře – hrůza, 2 krátký délky na nádherně exponované hraně, pak přezout z lezeček do maček a už neplánovaně štanduju po kolmým serakem, kterej jsme chtěli dát (90st. led). Chrstá ne mne voda, bojím se, dobírám Vikoše, kterej leze kentus mixovej nález do horní ledové pasáže pilíře – výška 3700, mrazí mne v zádech strachem, časem i vyčerpáním. Vikoš šroubí v ledu, střídáme … už jsem v položeným, zakopu cepíny, Vikoš dolízá – motnem 1 lano, upravujem bágly a matroš, v tom to pod nama zapraská, Vikoš utíká, já nemůžu, odkopávám pikle a rychle zdrhám – žiju, žijem. Prošmatláme ještě 2 hnusný vrcholový trhliny a jsme nahoře – není možná. Jsme vystrestlí, unavení, dochází voda. Uživáme jen chvilkové pohody – musíme, ale metat dolů, jelikož chytrá kniha píše 4,5 hodiny sestupu. Po chvilce koulíme očima – hřeben ostrej jak nůž, kilometr doleva a totéž doprava, kolem 35 cm na obě nohy v rozbředlým sněhu. Vlhnou nám trenky – to snad není možný, balancujem na hřebínku skoro 300 m, domlouváme se, kdo kam skočí, když jeden spadne. Ani nedýchám, chvilku se jen sunu – není jiná šance. Hurá jsme na předvrcholu, pak další hřebínek, pod kterým se ledové plató konečně rozšíří, pak zatáčka na údolní ledovec. Konečně sundat mačky, hůlky do ruk a lyžařsky svištíme dolů. Závěrečný trhliny nakonec tupě skáčem. Další hrůzný zjištění, je sestupová cesta přes 2 suťový kopce k našemu bivaku a dál k chatě. Myšlenky krásně uzrají – chata – pivo a nutný další bivak na betoně, kde usínáme polomrtví jen s 2 tyčinkama a rozdrobeným zbytkem lepeňáku na sestup k autu. Naštěstí máme hodně zubní pasty a kartáčky .Je pátek 21. srpna 2009 ráno, vzpomenu na Rusy, protáhnu záda, nasadíme hydry a šmatláme 900 výškových k černé zásobárně veškerého blaha. Hltíme co zásoby dají a co nemusíme vařit. Mně starý pivo přijde vhod, Vikoš se může jen dívat. Už tu nechcem být, cuká v nás skalní lezení na konečně pevné žule v ŐTZTALU, vše zavrhujem, jsme hotoví. Přejíždíme do Rakous, kde u řeky INN u městečka PFUNDS trestáme brambory, cibuli, česnek a maso. Vikoš mlaskne dalších 800 km za volantem na rodnou placku, kde si konečně vychutnáme pohostinnost našich domácností v Olomouci.

Suma sumárum :

ORTLER(3905) HINTERGRAD 1200 m, led 40st. skála 4+ sólo 4 hodiny (Itálie)
PIZ PALÜ (3900) BUMILLERPFEILER 1200m, led,mix 70st., skála 6/6+ (Švýcarsko) 9 hodin ve stěně

Kdo?: Bobula (Roman Babička) a Vikošek (Viktor Vik)

Komentáře

kuba (25.08.2009 v 8:47)
No jo už jsi velkej kluk, ale jestli ti pasovala délka tak si je nech mě jsou k ničemu na to moje cmochtání...

bobula (25.08.2009 v 7:37)
jojo Kubo,klepaly se ruce i při focení, gumy na pikle ti co nejdřív vrátím, myslím, že si zasloužím vlastní :)

Kuba (24.08.2009 v 12:32)
dobře vy...pěknej počin a stěma fotkama si polibte prdel kdo se má na to dívat....

Vikoš (24.08.2009 v 10:53)
Hehe, já zas při lezení :-)

Daginka (24.08.2009 v 10:48)
Super clanek, super fotky - malem jsem se u toho cteni pos...a :-D

Fotky k článku



Přidat fotky

Přidat komentář
*
*

Pole označená * je nutné vyplnit.