Labské pískovce a Bielatal

Autor: Jarda Nedvěd (13.05.2009)

Řekli jsme si, že když jsou tři dny prvomájového volna a všichni jedou do Ádru, tak půjdeme proti proudu a navštívíme Labák.
Vyjeli jsme z Olmíku až po šesté a přes Hradec Králové, Prahu ,kde jsme zbloudili poprvé a kde jsme nabrali Romana, po dálnici směr Teplice resp. Drážďany co nejdéle a pak dost vedlejší cestou do Děčína, kde jsme hledali cestu do Dolního Žlebu na levém břehu Labe. Dorazili jsme tam snad po jedenácté večer ale přesto první. Dále následoval Majkl s Maruškou a Tomáškem a Harnyš s Fufou. Vypili jsme společně něco vína, vydatně pojedli různé pochutiny z domu a šli na kutě.
K ránu chvíli sprchlo, ale naštěstí se to rychle přehnalo. Pod vedením Fufy jsme vyrazili kolem lezecké hospůdky U Kosti do prudkého svahu asi 15 minut do skal, kde jsme zjistili, že se to tam desítkami jen hemží……a co s tím jako my? Fufa se šel rozlést na Pekelný rej VIIIb, VIIIc RP , Roman s Maruškou hned vedle na Dočasné zrychlení VIIc na Ďáblově stěně a já s Majklem na Diktátora nejdříve novou vyborhákovanou cestu Špinavá holka VIIa a připosraně s lanem shora Království smíchu VIIb přes dva kruhy rajbasovýma plotnama. Pak ještě něco u Černého Petra opravdu lehoučkého tak za 6 (od štandu to možná ještě mohlo pokračovat dále po hraně). Potom Roman vytáhl s odsednutím Zlaté listí VIIIa na Malého ďábla a všichni jsme si zkusili, kam až dolezeme bez odsedu. Tím jsme se samozřejmě totálně vyřídili. Následovalo pivko a fazole u Kosti a další mňamky a chlast u Labe.
V sobotu jsme přejeli přívozem na druhý břeh a vyrazili do Německa do údolí Bielatal. Je to pokračování Ostrova na německé straně, to znamená černé věže z tvrdého pískovce, členité se slušnou možností jištění. Vrhli jsme se za nějakou děvčicí na Sonnenwendstein Suedkante VIIb s předpokladem, že to bude lehké, což se potvrdilo. Pak se Majkl odvážně vrhl na Chinessenkante VIIa, jak vyplývá z názvu – krásná hrana. Já jsem pak hlídal Buráčka a Petra si vylezla za Romanem s Maruškou na Chinesicher Turm - Alter Weg V. Mezitím si Majkl jednak zdříml a jednak někde působil s Tomáškem. Sešli jsme se na Kleine Herkulessaeule čili Malých Herkulových sloupech - šikmých tenkých věžích - dominantě údolí. Vystřihl jsem si tam Sued Weg VIIa, krásnou vzdušnou cestu, traverz do údolní stěny (smyčky přes hroty) a vzhůru omotat kyz smyčkou, vzhůru po kyzech ke kroužku a vpravo přes převis na vrchol. Nádherné vyvrcholení…..
V německém Lidlu, který byl levnější než u nás, jsme nakoupili klobásky, víno a další dobroty a vše zkonzumovali na Stráních.
V neděli bylo zase boží počasí a tak jsme se dost dlouho vyvalovali na louce a hovořili o životě. Pak jsme celkem dlouho pobíhali nad stěnami a hledali kudy slézt dolů pod skály na pravém břehu Labe, což se nakonec nějakou hnusně mokrou strží podařilo.
Romana s Maruškou jsme poslali na Malou baštu - Americký sen VIIc, novější vyborhákovanou cestu a my šli na klasičtější a o to méně jištěnou Chladojahodu VIIb. Všichni jsme podali naprosto hrdinské výkony….Maruška lezla na prvním a nedolezla, Roman to vzal znovu odspoda a nějak dolezl, Majkl skončil u prvního kruhu, ke kterému jsem se já bál, ale když nehrozilo, že spadnu až na zem, tak jsem to nějak dolezl. Všichni jsme byli šťastní, že jsme se sešli na zemi po slanění nadvakrát – tak to bylo dlouhé!!!
Už nás čekaly jen příjemné chvíle v restauraci na Belvederu a ty čtyři a půl hodiny domů. Ale co chcete dělat v neděli večer, čumět na bednu?

Komentáře

Franziska | MAIL | WEB (17.10.2022 v 14:06)
I'm really impressed with your writing skills as well as with the layout on your weblog.

Is this a paid theme or did you modify it yourself?
Anyway keep up the excellent quality writing, it's rare to see a nice blog like this one nowadays.

Fotky k článku



Přidat fotky

Přidat komentář
*
*

Pole označená * je nutné vyplnit.

Akce

Články

Ostatní

Správa stránek